Poloopice
Outloni (Nycticebus spp.) patří do velmi staré skupiny primátů (Primates), kterou jsou poloopice (Prosimiae). Poloopice se od opic odlišují v řadě důležitých znaků, například nesrostlou dolní čelistí a kostí čelní, z části uzavřenou očnicí bez kosti slzní, nedokonalým stereoskopickým viděním, velmi rozvinutým čichem a pachovým značením teritoria pomocí pachových žláz. Poloopice mají také oproti opicím relativně malý mozek s omezeným nebo žádným členěním mozku v závity a s velkou čichovou partií telencephalu. Zuby poloopic jsou často výrazně specializované a jejich počet je v mnoha případech redukovaný.
Taxonomie outloňů na Sumatře
V roce 2020 došlo k taxonomickému rozdělení druhu outloň váhavý (Nycticebus coucang) do dvou samostatných druhů – outloň váhavý (Nycticebus coucang) a outloň sumaterský (Nycticebus hilleri). Oblast, v níž působíme, může být považována za hraniční oblast areálů rozšíření těchto dvou druhů. V důsledku toho naše ochranářské aktivity zahrnují oba druhy, i když toto bude případ především zabavených outloňů přijímaných do našeho záchranného centra. Outloni žijící v naší terénní oblasti by dle vymezení areálu na Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN měli náležet k druhu outloň sumaterský (Nycticebus hilleri). Tyto dva druhy se mají lišit především zbarvením srsti.
Výskyt
Outloni váhaví se vyskytují v Indonésii (na Sumatře), v Malajsii (pevninská část), v Thajsku a Singapuru. Outloni sumaterští žijí pouze v severní části ostrova Sumatra. Žijí v různorodém habitatu od primárního tropického deštného pralesa, smíšených a jehličnatých tropických lesů, bažin i savan až po narušené a těžené lesy. Jejich teritorium je v závislosti na prostředí velké přibližně od 0,004 km² do 0,25 km².
Outloň váhavý (Nycticebus coucang) ve svém přirozením prostředí
Outloň váhavý
Outloň váhavý (Nycticebus coucang)
Anatomie
Outloň váhavý (Nycticebus coucang) a outloň sumaterský (Nycticebus hilleri) jsou podle současné taxonomie dva z celkem devíti druhů outloňů. Je to živočich s noční aktivitou, se kterou souvisí jeho výrazné oči umožňující vynikající orientaci při hledání potravy ve tmě. Oči outloňů jsou velké, kulaté a orientované dopředu, což jim umožňuje binokulární vidění. Oči jsou však nepohyblivé, takže pokud outloni chtějí změnit úhel pohledu, musí otočit celou hlavou. Za sítnicí oka tzv. tapetum lucidum, což je vrstva, která odráží světlo, a zajišťuje tak outloňům vynikající noční vidění. Tato vrstva také způsobuje, že outloňům v noci „svítí“ oči, kdy odraz světla je viditelný až na několik stovek metrů. Outloni jsou však téměř barvoslepí, a vidí tedy téměř černobíle, což je důsledkem právě přizpůsobení se nočnímu způsobu života. Mají zdokonalený čich a upřednostňují komunikaci přes pachové značky tvořené pomocí komplikovaných pachových žláz. Outloni mají tzv. rhinarium („vlhký nos“), díky němuž mají velmi citlivý čich. Jako ostatní poloopice mají i outloni řadu morfologických odlišností zubů, které se týkají zejména třenových zubů a stoliček. Mají poměrně velké a ostré špičáky, které spolu se silnými čelistními svaly mohou způsobit dosti bolestivé kousnutí. Řezáky horní čelisti jsou velmi malé anebo chybí, naproti tomu řezáky dolní čelisti jsou dlouhé a štíhlé a společně se špičáky, které mají stejný tvar, jsou formovány do úzké řady tzv. „zubního hřebínku“. Ten má důležitou funkci při tzv. „groomingu“ a při získávání potravy. Outloni mají také speciální podjazykový orgán, tzv. „druhý jazyk“, který slouží k čištění zubního hřebínku.
Na fotografii můžete vidět speciální podjazykový orgán, tzv. „druhý jazyk“ a tzv. „zubní hřebínek“ outloně jávského (Nycticebus javanicus)
Jejich ušní boltce jsou pohyblivé a umožňují optimalizaci polohy vzhledem ke zdroji zvuku. Outloni se pohybují relativně pomalu kvadrupedním „vlnitým“ pohybem, tedy po všech čtyřech končetinách, přičemž přední končetiny jsou zhruba stejně dlouhé jako zadní. Jejich končetiny jsou dokonale přizpůsobené ke šplhání, výrazně protistojný palec umožňuje až neobvykle silný úchop. Silný a dlouhý úchop bez bolesti je umožněn významnou modifikací šlach, svalů a cévního zásobení předních a zadních končetin. Všechny prsty jsou na konci zakončené nehty, i když výjimkou je druhý prst zadní končetiny s tzv. „pročesávacím drápkem“, který mají všechny poloopice a který používají k pročesávání srsti. Díky své anatomii outloni nedokáží skákat, ale při lovení kořisti jsou schopni vyrazit s překvapivou rychlostí. Mají krátké nohy a velmi krátký ocas. Na vnitřní straně loktů jsou žlázy, které produkují žlutavý silně zapáchající sekret. Tento sekret obsahuje toxin, který dělá z outloňů jediné jedovaté primáty na světě. Tento toxin je aktivován při smíchání se slinami a outloni ho využívají k obraně sebe nebo svých mláďat. Matky jím například potírají mláďata za účelem ochrany během jejich odložení. Jsou známy případy, kdy kousnutí od outloně způsobilo onemocnění nebo dokonce smrt. Velmi pomalý je i metabolismus outloňů, který vyžaduje stálou tělesnou teplotu bez velkých výkyvů a který umožňuje trávení mnohdy toxických plodů rostlin, kterými se outloni živí. Stálou teplotu těla zajišťuje hustá srst. Barva srsti je hnědavá až hnědošedá, s výrazným tmavým pruhem na hřbetě. Zbarvení obličejových znaků tvoří typickou outloní masku (lišící se podle druhu), jež umožňuje rozpoznat daného jedince po celý jeho život. Outloni váhaví jsou velcí 27-38 cm a váží 599-685 g.
Potrava
Outloni se živí bezobratlými živočichy (často s odpornou chutí a zápachem pro ostatní živočichy), obratlovci, ovocem, listy, kůrou, rostlinnou pryskyřicí a nektarem rostlin, přičemž míza a pryskyřice stromů tvoří důležitou součást jejich jídelníčku. Pryskyřice je vysoce energetická složka potravy, ale obsahuje také velkou koncentraci karbohydrátů. Trávení pryskyřice umožňují vakovité části tlustého střeva.
Hmyz je jedním z hlavních zdrojů potravy outloňů
Pohlaví a rozmnožování
Pohlaví je u outloňů poměrně těžko rozlišitelné. Samci mají krátký, štíhlý penis a samice ještě kratší a mnohem užší klitoris. V období říje se samice pravidelně a hlasitě ozývají (hvízdají) a zanechávají pachové značky. Samec v případě zájmu odpovídá také hvízdáním, čmucháním a přeznačkováním značek. K samotnému páření dochází v zavěšení páru pod větví. U outloňů váhavých cyklus říje trvá 29-45 dní, rozmnožují se po celý rok, březost je dlouhá přibližně 191 dní a mají jedno (výjimečně dvě) šedé mládě se stříbřitě bílými končetinami. Mláďata se rodí dobře vyvinuta, mají otevřené oči a váží přibližně 15 g. Zajímavé je, že samice outloně váhavého rodí většinou během dne. Matky svá mláďata pravidelně odkládají již od prvního dne života. Mláďata jsou kojena 2,5 - 6 měsíců, ale první pevnou potravu přijímají již ve 3. – 4. týdnu. Dospívají přibližně ve věku 6 měsíců, ale u matek se zdržují často déle. Samice pohlavně dospívají přibližně v 16 měsících a samci ve věku 18 měsíců. Ve srovnání s dalšími savci podobné velikosti outloni dosahují pohlavní dospělosti později, mají relativně dlouhou dobu březosti s nízkou reprodukční schopností charakterizovanou málo početnými vrhy a mezi jednotlivými vrhy je poměrně dlouhý interval.
Chování
Outloni jsou aktivní od západu do východu slunce a většinu času tráví samostatně hledáním potravy a pozorováním okolí. Outloni mezi sebou komunikují pomocí syčení, hvízdání a mláďata při pocitu ohrožení dokonce ultrazvukem. Hlavním komunikačním prostředkem je však moč, kterou outloni zanechávají „všude, kudy chodí“. Mají tendenci používat stejné cesty a čas od času cestují mezi stromy i po zemi. Outloni váhaví vytváří sociální struktury, tzv. „noyau“, kdy se větší teritorium dominantního samce překrývá s menšími teritorii samic a nedominantních samců. Místa ke spánku pravidelně střídají a spí v typické poloze, kdy mají hlavu schoulenou do klubíčka mezi stehny. Pokud okolní teplota klesne na velmi nízkou úroveň, outloni dokáží snížit svou lokomoční aktivitu a přecházejí do stavu úplné nehybnosti často i na několik dní. Hlavními predátory outloňů jsou krajty mřížkované (Python reticulatus), orli proměnliví (Spizaetus cirrhatus) a orangutani (Pongo pygmaeus). Díky noční aktivitě a skrytému způsobu života je o jejich životě známo stále poměrně málo informací.
Hrozby
Největší hrozbou pro outloně váhavého jsou černé trhy se zvířaty, na kterých je prodáván jako „domácí mazlíček“. Další hrozbou je ztráta a ničení jejich životního prostředí pro účely zakládání plantáží palmy olejné (Elaeis guineensis), kvůli nelegální těžbě dřeva apod. Outloni jsou také stříleni jako škůdci plodin.
